Nálady autorů a kritiků ohledně fotografického umění:Země líbezná, země půvabná
Nálady autorů a kritiků ohledně fotografického umění
I když byl vynalezen fotoaparát, lidé se pořád hádají. Dokonce přibylo víc a více sporů ohledně fotografování snímků, ať už postupem digitálním, či nedigitálním. Dostupnost zejména digitální formy přináší možnost, aby se každý mohl stát buď úspěšným fotografem, anebo neúspěšným.
Bohužel lidé na sebe zbytečně nadávají a štěkají kvůli tomuto umění, ale proč? Vždyť umění by mělo spojovat, nikoliv rozdělovat. Nechť je vzájemný respekt společnou cestou, neboť lesopark uznává všechny možné kombinace v múze onoho vyjádření, ale v rámci zákona.
Na webech často čtu stížnosti, jak jsou lidé špatní a s nimi i kritika, aneb věčné kritizování, jež přechází do extrémní, až extrémistické formy. Může se třeba stát, že náš stát zbankrotuje. Pokud ekonomika nemá stimul – respektive odrazový můstek a pokud se dobře neodrazíme, pak následuje bolestivý pláč a k tomu skřípění zubů dle biblického motivu. Co sem pleteš ekonomiku? Ptá se kritika. Já na to odpovídám jasně a zřetelně, neboť umění a ekonomika mají něco společného. Mohou si vzájemně pomáhat.
Mnozí však berou umění jako management řízení. Dobrá tedy. Někde jsme pochybili, jinde zas uspěli. Také rozhoduje časový faktor ohledně věcí, které je třeba dát do pořádku, ale romantik, připadně surrealista se tím těžko může stoprocentně zabývat. Nikoho nepodceňuji, jenom konstatuji, že všichni umělci mohou mít alespoň kousek svéprávnosti, což svědčí o zdařilé reflexi celospolečenského vývoje.
Přiznám se, že raději jdu svou cestou, ale sem tam se poohlédnu, zda je něco v pořádku, či ne. Být nezávislý a mít svou nezávislost ve formě osobních koutků na internetových stránkách přináší radost ze skvělé práce. Je to, jako bychom měli svůj ideální stát, jenž potřebuje naši péči, aby se nám odměnil skvělým dojmem. Jsme prezidenty a prezidentkami svých fotografií, obrazů, všech vytvořených alb. Nikoho v této kapitole neodsuzuji, jen ty, kdož porušují právní a morální normy. Nuže, co říci? Máme vlastní svobodu, ale nemáme anarchii, což jest příjemný odrazový můstek, a proto se nekočkujme a dokumentujme celičký svět třeba za každého počasí, a to na všech kontinentech, třeba i v samotném vesmíru, vždyť i to prostičké cvakání - rovněž v rámci zákona - nebývá na škodu, ale ku prospěchu celé společnosti.
Václav Kovalčík, 9. 2. 2010, Náchod
